Jaké bylo polabské město Kolín krátce před druhou světovou válkou v roce 1937? Většina nynějších obyvatel se tehdy ještě toulala po houbách. Ale pomocí faktů a statistických údajů se můžeme podívat na město před více jak šedesáti lety. Dvacetitisícový Kolín byl prosperujícím, dobře fungujícím a vcelku i bezpečnějším městem než je tomu dnes.
V průmyslovém Kolíně tenkrát fungovalo 55 továren a větších i menších podniků.
V Okresní nemocnici sloužili čtyři lékaři, šest úředníků a domovník.
Ve městě bylo 29 lékařů, 6 zubních techniků, 8 porodních asistentek, 3 veterináři a 4 lékárny. Domov důchodců ani domy s pečovatelskou službou v té době neexistovaly, ale stál zde okresní chudobinec, kde sloužil správce, opatrovník a domovník. V okresním sirotčinci se o děti bez rodičů staraly 4 řeholní sestry. V Legerově ulici, kde je nyní katolická škola, byly sestry chudých nemocných a ošetřování bylo zcela zdarma. Mezi 7 zaměstnanci městských lázní bychom našli také 2 maséry a lázeňského holiče.
Mnohým občanům se zdá, že je v Kolíně až přespříliš mnoho peněžních ústavů.V roce 1937 se jich uživilo v našem městě dvanáct!
Rok | Počet obyv. |
---|---|
1856 | 6 609 |
1900 | 15 321 |
1930 | 18 868 |
1950 | 20 808 |
1961 | 23 475 |
1970 | 26 796 |
1980 | 32 501 |
1991 | 31 592 |
2000 | 30 609 |
Školství bylo v Kolíně na úrovni. Státní reálné gymnázium, Československá obchodní akademie, Veřejná obchodní škola, Zemská průmyslová škola, Čsl. městský ústav pro vzdělání učitelek domácích nauk, Odborná škola pro ženská povolání, Odborná škola zahradnická, Živnostenská škola pokračovací, tři měšťanské školy, čtyři obecné školy a dvě školy mateřské, dvoje jesle.
Městská hudební škola, měla jen šest učitelů, ale mimo ni vyučovalo hudbu jedenáct soukromých učitelů.
Živnostenské oprávnění mělo osm kapelníků (mezi nimi Alois Vlasák – Kmochova hudba a Josef Ulc). Hudební nástroje vyráběli pánové Herclík, Vebr, Ocásek. Dále zde byly dvě prodejny klavírů a ladiči pian.
Budova divadla v roce 1937 ještě nestála (v tomto roce byl položen základní kámen). Zajížděli sem však často herci z pražských divadel a divadelní společnosti, ochotnické divadlo, provozovaly spolky Tyl a Jirásek. Hrálo se v Sokolovně, v Zámecké a v sále nynějšího Družstevního domu, v létě na ostrově. Dalo se vybírat ze dvou biografů: Bio – Franc, Bio – Republika – Lidový dům (nyní je na jeho místě Městský společenský dům).
Městská knihovna měla tři zaměstnance. Čítárna pro dospělé byla otevřena i v neděli dopoledne. V městském muzeu spravoval sbírky MUDr. František Dvořák z Červených Peček (10. června 1943 byl jako aktivní bojovník proti nacismu popraven v Drážďanech). předsedou muzejní rady byl Josef Štolba. V městském archivu zastával funkci archiváře prof. v.v. Jaroslav Schneider.
Mezi živnostmi jsou uváděny i advokátní kanceláře. Advokátů tady bylo šestnáct. Oprávnění používat označení restaurace mělo 8 podniků. hotelů bylo sedm, šest kaváren, hostinců ,,pouze“ 43. Titulem bar se honosila 3 příjemná místa: U Kyrýsků, U Skřivánků, Casanova – Šnýdr (hlas lidu tvrdíval a pamětníci to říkají, že ve skutečnosti bylo v Kolíně barů čtrnáct). Cukrářů tu mívali naši předkové osmnáct a pět obchodů s cukrovinkami. Pekařů si konkurovalo dvacet tři , řezníků a uzenářů třicet devět. Lihoviny vyráběly tři firmy. Hračky se prodávaly na pěti místech. Knihkupců bylo pět, stejně tak jako tiskáren, knihařů šest. Duchovní úřady a náboženské správy měla církev katolická, českobratrská-evangelická, čsl. církev a náboženská obec izraelitská.