Mezi archiváliemi z kolínské minulosti se nachází krátká veršovaná kronika historie města a jemu postupně udělovaných privilegií. její dějepisná hodnota není příliš velká a jsou v ní často udávány zcela fantastické letopočty. Přesto si zaslouží toto psané dílko pozornost kolínských patriotů. Společně s lidovým vypravěčem se i my můžeme vydat v historickém dodatku po stopách dávných kolínských dějů.

III. Praga 9. Junii 1285
,,Král Václav Kolín daroval,
aby se právem spravoval,
v městě žádný proti právu
nic nečinil z městských stavů,"

  Poslední čtvrtina 13. století provázela českou zemi chaosem a bídou. V srpnu roku 1278 padl v bitvě na Moravském poli král Přemysl Otakar II., který stál i u oficiálního založení města Kolína, a vládu v zemi převzal za nezletilého dědice trůmu Václava II. jeho poručník Ota Braniborský.

  Doba ,,Braniborů v Čechách" byla těžkou zkouškou pro všechny obyvatele království. Vedle rabujících cizinců zemi zasáhla i morová rána, po níž přišel hladomor. Venkov byl zcela zbídačen a morálka se naprosto vytratila. Tlupy hladových sedláků táhly od města k městu a v zoufalství se dopouštěly nejhorších zločinů, na cestách nebylo bezpečno, obchod vázl.

  Když nastoupil mladičký Václav II. na trůn, nenašel přílišnou podporu mezi šlechtou, a tak se rozhodl opřít se o jinou sílu své země - královská města.

  Z toho důvodu jim dal výsady, aby sobě i svému králi zjednávala pořádek. Ve slavné listině Kolínským, vydané 24. května 1285, bere král Václav II. měšťany královských měst pod svou ochranu proti šlechtě a dává zároveň některá neobvyklá práva, a dokonce jim dovoluje, aby proti násilnostem šlechty tvořila svépomocné obranné spolky. Touto listinou tak byl rozhodnut dlouholetý spor mezi šlechtou a městy o to, kdo koho může soudit. Od té doby neměli páni a rytíři právo "pohánět měšťany před nepříslušné soudy", ale měli vždy žádat přímo krále o slyšení.

  Během Václavovy vlády se poměry v zemi zklidnily, a dokonce nastal hospodářský vzestup. Podílel se na něm především prudký rozvoj těžby stříbra v Jihlavě a také na pozemcích cisterciáckého kláštera v Sedlci jihovýchodně od Kolína.

  zde totiž již od šedesátých let 13. století vznikaly spontánně nejstarší hornické osady, jejichž obyvatelé se snažili těžit sříbronosnou rudu z hlubin Vrcholů Kaňk, Kuklík a Sukov. Zbraslavský opat o tom později napsal, že rodící se osada ,,přitahovala k sobě ohromné zástupy z cizích národů jako hotový jícen lakomstva a propast hříchů".

  Na konci 13. století vytvořili tyto osady jednotlivé sídliště, nazývané některými Kutna, jinými Hora (Hory), které se řídilo souborem jihlavského horního práva.

  Jeho pověst se velmi rychle rozlétla do světa, a tak už roku 1297 si při slavnostní korunovaci Václava II. vyprávěli na Rýně, že český král je nepřemožitelný a má v Hoře na šedesát tisíc kovkopů, kteří dnem i nocí přinášejí na zemský povrch stříbro.

  Přestože budoucí slavná královská ,,pokladnice" vznikla takto prozaicky, legenda opředla vznik stříbronosného naleziště pohádkovým hávem. Podle ní se o objev stříbra zasloužil jeden cisterciácký mnich. Ten totiž kdysi rozjímal nad knihou v hlubokém lese na klášterních pozemcích. A protože to zřejmě nebylo oříliš vzrušivé čtivo, upadl mnich záhy do hlubokého spánku. Když se probudil, spatřil, že během snění vyrašily ze země tři stříbrné pruty. Na tomto místě o něco později prý hledači vzácných kovů založili první šachtu a vydolovali ze země první stříbrnou rudu. podle tradice to bylo na místě, kde byl později postaven kostelík Všech svatých, ukrývající turistický poklad - slavnou kutnohorskou kostnici.

  To, že se na objeveném stříbře snažili zbohatnout i měšťané královského města Kolína, je nasnadě. Ostatně pozemky, na nichž bylo stříbro nalezeno, ležely sice na majetku cisterciáků ze Sedlce, ale těsně sousedily na jedné straně s pozemky Kolínských a na druhé straně s pozemky Čáslavských.

  A tak měšťané obou královských měst začali rychle profitovat i na nově se rozvíjejícím středisku. Ostatně prastarý gotický kostelík Všech svatých Pod Hroby, stojící dnes už přes půlstoletí v rozvalinách nedaleko kolínského nádraží, byl postaven právě díky výtěžkům stříbronosné rudy. Navíc Kolínští bohatli i z obchodu se dřevem, které vznikající město Hora potřebovalo víc než pověstnou sůl.