Výstavba železné dráhy z Olomouce do Prahy v letech 1843-1845 představovala pro Kolín významný zlom. Tehdy započal skutečný rozkvět města po stránce hmotné i kulturní. Jsou zakládány první továrny, peněžní ústavy, začíná se rozvíjet spolkový a společenský život. Základy kolínského průmyslu byly položeny především v 60. a 70. letech 19. století. Pravděpodobně již krátce před rokem 1860 vzniká na Kutnohorském předměstí, v místech zvaných na Popelce, továrna na výrobu lihu a drasla, nedlouho poté, v roce 1865, si kolínský měšťan Josef Weissberger staví blíže k městu druhý závod na rafinování lihu. Rok předtím je v blízkosti nádraží založen akciový cukrovar a pár let nato staví na Zálabí cukrovar majitel kolínského velkostatku rytíř Horský. Na opačné straně města, při silnici na Prahu, vyrůstá na počátku sedmdesátých let akciová továrna na výrobu umělých hnojiv a lučebnin. A výčet by mohl pokračovat dál.

  Rozvíjí se i společenský a spolkový život.. První kolínský spolek vznikl v roce 1858, jednalo se o Mužský pěvecký spolek, později nazvaný Dobroslav. Již v roce 1862 je zde založena také tělovýchovná jednota Sokol, druhá po Praze.

  Zásahem do slibného vývoje byla válka s Pruskem roku 1866 – přinesla Kolínu okupaci a epidemii cholery, které podlehlo na 400 osob. Město se však rychle vzpamatovalo. Roku 1867 zvítězila v obecních volbách Strana pokroku a purkmistrem se stal dr. Václav Radimský, za něhož se ráz města stal opět ryze českým. Na konci 19. století byl Kolín již rozvinutým průmyslovým centrem regionu s více než patnácti tisíci obyvateli.