Rozvoj města ve dvacátém století přerušily obě světové války. Období mezi nimi bylo ovšem obdobím rozmachu. Zdaleka se však nepodařilo zrealizovat všechny smělé plány a tak rozlehlé průmyslové zóny, rozkládající se podél několikakilometrového kolínského přístavu, zůstaly jen snem na regulačních plánech architekta Fragnera. Ale i tak se v Kolíně stavělo. Na počátku dvacátých let to byly především nové obytné domy podle projektů architekta Freiwalda. Roku 1927 byl dokončen nový železobetonový most přes Labe od architekta Roytha, na zálabské straně vyrostla podle plánu Jaroslava Fragnera v roce 1932 nová parní elektrárna, tehdy s nejvyšším komínem v Evropě.

  Za druhé světové války byl Kolín čtyřikrát bombardován spojeneckým letectvem. Při třetím náletu koncem války v březnu 1945 byl poškozen chrám sv. Bartoloměje a pobořeno děkanství. Při čtvrtém náletu 18. dubna byl zbořen hornický kostel Všech svatých. Těžce poškozena byla řada průmyslových závodů, obytných budov a desítky lidí přišly o život. Ještě 7. května 1945 bylo na kolínském náměstí Němci zastřeleno několik občanů.

  S Kolínem je spojena i řada osobností, které se v Kolíně narodily, žily, nebo pracovaly. Mezi ně patří zakladatel moderní pantomimy Jean Gaspard Deburau, malíři Vincenc Morstadt, Rudolf Kremlička, fotografové Jaromír Funke, Josef Sudek a bratři Kamarýtové, orientalista světového významu Bedřich Hrozný, herečka Terezie Brzková, operní zpěvačka Ludmila Dvořáková a kapelník a skladatel František Kmoch.