Takový byl Kolín před 62.lety

Jaké bylo polabské město Kolín krátce před druhou světovou válkou v roce 1937? Většina nynějších obyvatel se tehdy ještě toulala po houbách. Ale pomocí faktů a statistických údajů se můžeme podívat na město před více jak šedesáti lety. Dvacetitisícový Kolín byl prosperujícím, dobře fungujícím a vcelku i bezpečnějším městem než je tomu dnes.

Sice nebyl starosta, zato 55 továren

  Stejně jako dnes sídlil Městský úřad na radnici. Starostu tehdy město nemělo, zato vládního komisaře dr. Václava Skalničku. Na úřadě pracovalo 43 zaměstnanců. Bylo tu i policejní oddělení: policejní inspektor, strážníci – celkem 32. Na velitelství protiletecké obrany byli další pracovníci. Státní úředníci pracovali na Okresním úřadě (32 lidí), Okresním soudě (23, z toho 5 soudců), na finančních úřadech (Berní správa, Berní úřad) pak 39 zaměstnanců. Tři poštovní úřady zaměstnávaly 13 úředníků (v domě bývalé Jitřenky sídlila ještě Okresní četnická stanice o počtu 25 členů.

  V průmyslovém Kolíně tenkrát fungovalo 55 továren a větších i menších podniků.

  V Okresní nemocnici sloužili čtyři lékaři, šest úředníků a domovník.

  Ve městě bylo 29 lékařů, 6 zubních techniků, 8 porodních asistentek, 3 veterináři a 4 lékárny. Domov důchodců ani domy s pečovatelskou službou v té době neexistovaly, ale stál zde okresní chudobinec, kde sloužil správce, opatrovník a domovník. V okresním sirotčinci se o děti bez rodičů staraly 4 řeholní sestry. V Legerově ulici, kde je nyní katolická škola, byly sestry chudých nemocných a ošetřování bylo zcela zdarma. Mezi 7 zaměstnanci městských lázní bychom našli také 2 maséry a lázeňského holiče.

  Mnohým občanům se zdá, že je v Kolíně až přespříliš mnoho peněžních ústavů.V roce 1937 se jich uživilo v našem městě dvanáct!

23 pekařů mohlo do čítárny chodit klidně i v neděli

  Osm politických stran tu mělo své místní zastoupení a většinou i sekretariáty. V Kolíně sídlily redakce následujících krajských listů: sociálně demokratické Středočeské hlasy, národně socialistická Polabská stráž, noviny Strany národního sjednocení Hlas demokracie, agrární Prokůpkův kraj a komunistická Jednota lidu.

  Školství bylo v Kolíně na úrovni. Státní reálné gymnázium, Československá obchodní akademie, Veřejná obchodní škola, Zemská průmyslová škola, Čsl. městský ústav pro vzdělání učitelek domácích nauk, Odborná škola pro ženská povolání, Odborná škola zahradnická, Živnostenská škola pokračovací, tři měšťanské školy, čtyři obecné školy a dvě školy mateřské, dvoje jesle.

  Městská hudební škola, měla jen šest učitelů, ale mimo ni vyučovalo hudbu jedenáct soukromých učitelů.

  Živnostenské oprávnění mělo osm kapelníků (mezi nimi Alois Vlasák – Kmochova hudba a Josef Ulc). Hudební nástroje vyráběli pánové Herclík, Vebr, Ocásek. Dále zde byly dvě prodejny klavírů a ladiči pian.

  Budova divadla v roce 1937 ještě nestála (v tomto roce byl položen základní kámen). Zajížděli sem však často herci z pražských divadel a divadelní společnosti, ochotnické divadlo, provozovaly spolky Tyl a Jirásek. Hrálo se v Sokolovně, v Zámecké a v sále nynějšího Družstevního domu, v létě na ostrově. Dalo se vybírat ze dvou biografů: Bio – Franc, Bio – Republika – Lidový dům (nyní je na jeho místě Městský společenský dům).

  Městská knihovna měla tři zaměstnance. Čítárna pro dospělé byla otevřena i v neděli dopoledne. V městském muzeu spravoval sbírky MUDr. František Dvořák z Červených Peček (10. června 1943 byl jako aktivní bojovník proti nacismu popraven v Drážďanech). předsedou muzejní rady byl Josef Štolba. V městském archivu zastával funkci archiváře prof. v.v. Jaroslav Schneider.

  Mezi živnostmi jsou uváděny i advokátní kanceláře. Advokátů tady bylo šestnáct. Oprávnění používat označení restaurace mělo 8 podniků. hotelů bylo sedm, šest kaváren, hostinců ,,pouze“ 43. Titulem bar se honosila 3 příjemná místa: U Kyrýsků, U Skřivánků, Casanova – Šnýdr (hlas lidu tvrdíval a pamětníci to říkají, že ve skutečnosti bylo v Kolíně barů čtrnáct).Cukrářů tu mívali naši předkové osmnáct a pět obchodů s cukrovinkami. Pekařů si konkurovalo dvacet tři , řezníků a uzenářů třicet devět. Lihoviny vyráběly tři firmy. Hračky se prodávaly na pěti místech. Knihkupců bylo pět, stejně tak jako tiskáren, knihařů šest. Duchovní úřady a náboženské správy měla církev katolická, českobratrská-evangelická, čsl. církev a náboženská obec izraelitská.

Židé v Kolíně

  O Kolíně se říkalo, že po Praze tu žije nejvíce Židů. Rabínem byl Dr. Richard Feder, jemuž téměř celá rodina zahynula v koncentračních táborech, po válce žil v Kolíně a později se stal vrchním rabínem v českých zemích. Z kolínských židovských občanů jmenujme lékaře dr. Guttmanna, dr. Brauna otce a syna, dr. Löwyho, dr. Ehrlicha, dr. Fröhlicha, dr. Mendla, zubaře Passera, advokáty Epsteina, Schwarze a Ornsteina. Ještě připomenu jména Aschermann, Weisberger, Weiss, Pollak, Hammerschlag, Sachsel, Köhn, Kantor, Mekal, Roubíček, Eisler, Weigner, Keller, Winter. Většina židovských občanů měla německá jména, tento fakt vyplýval z toho, že císař Josef II. nařídil v 18. století, že Židé si musí dát německá jména.

Kolín a sport?

  Sportovních klubů, společností a sdružení se dalo nalézt v Kolíně patnáct. Z toho fotbalových klubů osm: AFK, Sparta, Čechie, Slavoj, Viktorie, SK, DSK a Polaban (to dosvědčuje, že fotbal byl velice oblíbený a považoval se za velkou kulturní událost.

Jak se Kolíňané jmenovali?

  Nejčastějším příjmením v sedmatřicátém roce bylo Novotný (78), Novák (55), Svoboda (49).

---

Kamera (náměstí)